Když v březnu 2015 zemřel ve věku 102 let Amali Malola, nejstarší ze sochařů v umělecké komunitě Tengenenge i v celém Zimbabwe, zúčastnili se jeho pohřbu i zástupci nejvyšších kulturních instituci v Zimbabwe jako např. nejvyšší ředitel Ministerstva sportu, umění a kultury, zástupce ředitele a vedoucí sbírek Národní galerie Zimbabwe.

Ocenili tím život a dílo Amali Maloly i jeho přínos a význam pro zimbabwské sochařství. Jen o několik dní dříve se daleko skromněji komunita v Tengenenge naposled rozloučila s dalším ze sochařů první generace Paolem Mezou.

Zatímco hodnota Amaliho soch spočívá v jeho až dětsky naivní upřímnosti, kterou dokázal vložit do jednoduše pojatých kompozic, Paolo Meza byl nejen sochařem, ale byl také jedním z malířů, kteří tvořili v Tengenenge.

Paolo Meza se narodil v roce 1932 v Mozambiku. Nikdy nechodil do školy. Do Jižní Rhodesie (dnešního Zimbabwe) přicestoval v roce 1949 za prací. Od roku 1961 pracoval na farmě nedaleko Tengenenge. V roce 1969 se zkusil v Tengenenge živit jako sochař, ale nebyl úspěšný a vrátil se k práci na farmách. Do Tengenenge znovu přišel v roce 1988, tentokrát se prosadil a zůstal v Tengenenge až do své smrti. Malovat začal v roce 1991, kdy do Tengenenge přijela holandská sochařka a malířka Gisela Heising a vedla tam malířský workshop. Již o rok později vystavila obrazy Paolo Mezy na příležitostné výstavě Národní galerie Zimbabwe. Naivní malbě se Paolo Meza věnoval dalšího téměř čtvrt století. Zemřel ve věku 83 let.

Malířství v Tengenenge

To, že se i další umělci v Tengenenge věnovali kromě sochařské tvorby i malbě, inicioval již v sedmdesátých letech zakladatel komunity Tom Blomefield. Ve své knize Stone Rich in Africa Tom Blomefield píše, že ho v roce 1972 v obchodě s uměleckými potřebami zaujaly barvy, které následně koupil a spolu se sololitovými deskami a štětci rozdával všem sochařům, kteří chtěli zkusit malovat.

Prvními, kdo se zapojili a začali malovat, byli Janet a Josiah Manzi, Barankinya Gosta, Fanizani Akuda a Ndale Wile. Postupně se přidávali další umělci. Všechny autory spojoval velmi naivní styl, syté základní barvy obrazů i hluboký vliv tradiční víry v duchovní svět a přírodu v zobrazovaných tématech.

Barankinya Gosta

Nejaktivnějším malířem se v Tengenenge stal Barankinya Gosta. Postupně se přestal věnovat sochařství a ke konci života (zemřel v roce 1998) již jen maloval. Jeho obrazy zobrazovaly život v Africe, byly plné zvířat, slonů, hadů a ptáků, lovců i magických symbolů a zápasů mezi zvířaty či lidmi.

Barankinya Gosta – malby na omítce v Tengenenge

S výjimkou Barankinyi Gosty se umělci z Tengenenge věnovali malířství vždy jen jako doplňkové činnosti k sochařství. Na rozdíl od soch, které sochaři v Tengenenge vystavují pod širým nebem, potřebují obrazy kryté prostory pro vystavení a Tengenenge bylo a je především africkou vesnicí, která nabízí malířům jen omezené možnosti pro prezentaci obrazů.