Sochařská komunita Tengenenge v africkém Zimbabwe se bohužel rozloučila s dalším ze svých prominentních sochařů, kteří v 60. letech minulého století položili základy současné umělecké komunitě. Sochař Josiah Manzi zemřel 8. března letošního roku (2022). Bylo mu 89 let.
Sochy, které nepřestával denně tesat, i když mu již bylo téměř 90 let, byly bránou do světa původních afrických mýtů, světa naplněného hlubokou spiritualitou. Světa, který byl pantheonem dobrých i zlých duchů, prastarých rituálů a zvyků.Tento svět bohužel umírá s těmi, kteří v něj věřili, praktikovali dávné rituály nebo tančili posvátné tance za doprovodu dunivého rytmu bubnů.
Sochy, které Josiah Manzi vytvořil, jsou jako písmo, které již neumíme číst. Cítíme, že nám sochy chtějí něco sdělit, ale významu sdělení již nerozumíme. Vidíme jen postavy, které jsou napůl lidské a napůl zvířecí, vidíme zápas bytostí, lidských a animálních, ale již nevíme, zda jde o zápas skutečný nebo jen vnitřní, duchovní. Tím se liší sochy, které tesal Josiah Manzi, od současné tvorby mladších sochařů v Tengenenge. Jeho sochy byly možná na první pohled méně líbivé, ale byly bohaté hlubokým sdělením ukrytým v soše.
Sochy, které tvořil Josiah Manzi, nesly jeho nezaměnitelný rukopis:
Josiah Manzi – africký sochař, ale také malíř i grafik
Josiah Manzi se narodil v roce 1933 v Mvurwi. Městečku, které je od Tengenenge vzdálené necelých 50 kilometrů. Josiahovi rodiče byli přistěhovalci z Malawi. Do Zimbabwe, tehdejší Jižní Rhodesie, přesídlili v roce 1918. Jeho otec pracoval jako stavební dělník na tabákových farmách. Byl ale také řezbářem tradičních afrických masek. A Josiah se umění vyřezávat obřadní masky učil od něho. Spolu s tím se učil i rituálům, k jejichž praktikování byly masky určeny, a byl zasvěcován do tajů tanečních obřadů.
Když se doslechl o tom, že v Tengenenge vzniká sochařská komunita, chtěl se také stát sochařem. To se psal rok 1967. Josiah dopoledne pracoval na farmě poblíž Tengenenge a odpoledne docházel do Tengenenge a zkoušel tesat své první sochy. Po třech měsících se jednou pro vždy rozhodl, že bude jen sochařem. Přestěhoval se do Tengenenge a zůstal tam až do své smrti.
70. léta dvacátého století byla obdobím, ve kterém Tengenenge hledalo svou tvář. Umělci experimentovali s různými technikami a materiály, zkoušeli nejen tesat sochy, ale také malovat obrazy nebo tisknout grafiky otiskováním kamenných matric na papír. A Josiah Manzi experimentoval se všemi těmito technikami. Nakonec se přes všechny úspěšné i neúspěšné experimenty umělci vrátili k sochařství a dnes v Tengenenge již nikdo obrazy nemaluje.
Na konci 70. let minulého století Jižní Rhodesie směřovala k pádu vlády bělošské menšiny a nezávislosti země. Po celé zemi se na územích, které nekontrolovala policie nebo armáda, pohybovali partyzánské bojůvky. I oblast, kde leží Tengenenge přestala být bezpečnou. Nejen pro bělochy, ale i pro černochy, kteří s nimi spolupracovali. Tom Blomefield , bílý zakladatel umělecké komunity, dočasně opustil Tengenenge a spolu s nejlepšími sochaři přesídlil do hlavního města. Zbytek sochařů se rozešel do okolních vesnic a městeček. Josiah Manzi s celou rodinou byl jeden z mála těch, kteří v Tengenenge po celou dobu zůstali. Prý mu to, že má zůstat, poradili místní duchové.
V roce 1980 Zimbabwe získalo nezávislost a do přelomu tisíciletí bylo zimbabwské sochařství na výsluní po celém světě. Umělci se vrátili do Tengenenge a jejich sochy se úspěšně vystavovaly na výstavách v západní Evropě, USA i Austrálii. A po světě cestovaly a sklízely úspěchy i sochy, které tesal Josiah Manzi.
A ve svém dennodenním úsilí Josiah Manzi nikdy nepolevil. Neúnavně tesal své sochy plné africké spirituality až do letošního jara. Sochy tvořil více než padesát let.
Podívejte se na Josiaha Manziho při práci v prosinci 2020…
…nebo na další fotografie Josiaha Manziho
SProhlédněte si poslední sochu sochaře Josiaha Manziho, kterou nabízíme v naší e-Galerii:
