V neděli 8. března k nám dorazila smutná zpráva o smrti Amali Maloly, nejstaršího sochaře v umělecké komunitě Tengenenge a pravděpodobně i nejstaršího sochaře v Zimbabwe. Amali, který loni oslavil rovných 100 let, byl pamětníkem zrození komunity Tengenenge v 60. letech.

Amali se narodil v roce 1914 ve státě Malawi v městě Dedza. Do základní školy chodil jen dva roky. Do Jižní Rhodesie (Zimbabwe) přišel za prací v roce 1941 a pracoval jako dělník ve zlatých dolech v oblasti Mazoe.

Se svou ženou Kilalou se oženil v roce 1962. Postupně spolu měli pět dětí, syna a čtyři dcery. V červnu 1964 se přestěhovali na farmu Toma Blomefielda nedaleko Tengenenge. Amali pracoval na farmě jako dělník a opravář.

V témže roce (1964) přijel na farmu Chrispen Chakanyuka, jeden z prvních sochařů v Zimbabwe a naučil základním sochařským technikám majitele farmy Toma Blomefielda a několik jeho zaměstnanců. Kilala také zkusila vytesat několik soch, protože doufala, že se jí podaří sochy prodat a přivydělat si nějaké peníze. Postupně začala ve volném čase tvořit sochy pravidelně a trvalo jí pět let, než přesvědčila Amaliho, aby se také zkusil věnovat sochařství. Oba pak sochali ve svém volném čase. Amali dál pracoval na farmě, i když farmu Tom Blomefield prodal a začal se starat jen o uměleckou komunitu.

Amali byl nejen váženým členem rady starších v Tengenenge, ale i dlouholetým lídrem zdejší muslimské komunity. Na fotografiích ho vždy uvidíte s typickou čepičkou.

Amali si po celý svůj život uchoval dětsky naivní umělecký styl, který byl typický pro první sochaře v Tengenenge. Přesto, že se tento styl může zdát méně „umělecký“ v porovnání s tím, kam se za pět desítek let posunulo sochařství v Zimbabwe, jeho sochy vždy nesly hluboké poselství radosti ze života, poselství, které předávají ti, co tvoří svobodně a s láskou.

Budeš nám chybět, Amali!