Nová daň z peněžních převodů v Zimbabwe

S účinností od 1. října 2018 byla v Zimbabwe zvýšena daň z peněžních převodů z 5 centů za každý převod na 2 centy z každého převedeného amerického dolaru. Stát tak nyní v Zimbabwe vybírá 2% z jakéhokoliv uskutečněné bezhotovostní transakce. Fiskální opatření zimbabwské vlády je motivované potřebou splácet hrozivě narůstající státní dluh. V zemi, kde se od roku 2009 platí převážně americkými dolary, nová daň způsobila nákupní paniku a skokový růst cen. V obavě z růstu cen a  stability zásobování lidé vykoupili pohonné hmoty u benzínových pump i základní potraviny v supermarketech. Aby bylo možné pochopit, proč nová daň způsobila kolaps obchodu v zemi, je třeba se vrátit téměř dvacet let do historie Zimbabwe.

Konfiskace farem bílých farmářů

Ekonomická situace v Zimbabwe se začala rychle zhoršovat po roce 2000. Na jaře roku 2000 začaly na zemědělské farmy vlastněné bílými farmáři útočit ozbrojené gangy s cílem bílé farmáře vyhnat ze země a převzít jejich půdu. Tehdejší prezident Robert Mugabe a jeho vládní strana Zanu-PF se postavili na stranu útočníků a bílým farmářům neposkytli žádnou ochranu. Robert Mugabe v rámci svých prezidentských pravomocí naopak vydal dekret umožňující vládě konfiskaci farem (zatím nikoliv plošně) bez jakékoliv náhrady původním vlastníkům. Podporou živelné „pozemkové reformy“ si Robert Mugabe a Zanu-PF zajistili těsné vítězství v parlamentních a prezidentských volbách konaných v červnu 2000. Konfiskaci farem Robert Mugabe potvrdil dalším dekretem v listopadu 2001. Tento dekret se již týkal téměř všech farem.

Zabrané farmy byly přiděleny černým rolníkům nebo ponechány ležet ladem. Nový hospodáři však neměli peníze ani na udržování zemědělské techniky ani na nákup hnojiv. Často se proto spokojili se zemědělskou produkcí pouze pro vlastní spotřebu. To způsobilo hluboký propad zemědělské výroby a zánik většiny navazujícího průmyslu zpracování zemědělské produkce.

Hyperinflace v Zimbabwe

S propadem zemědělské i průmyslové výroby začala po roce 2000 strmě narůstat inflace zimbabwského dolaru. V roce 2006 se růst změnil v hyperinflaci a v roce 2008 růst cen raketově vystřelil vzhůru. Jestliže před lety měly americký a zimbabwský dolar stejnou hodnotu, v listopadu 2008 pak jednomu americkému dolaru odpovídal těžko představitelný ekvivalent 2,6 miliardy zimbabwských dolarů. Zimbabwe proto v lednu 2009 zimbabwský dolar zrušilo a oficiálně umožnilo v zemi používat zahraniční měny – americké dolary, britské libry a jihoafrické randy. Zimbabwe však nemělo peníze, aby nakoupilo oběživo – bankovky a mince a nahradilo tak zrušené zimbabwské dolary v hotovostní transakcích. Země se tak i po deseti letech potýká s kritickým nedostatkem oběživa.

Mobilní platby v Zimbabwe

To v zemi vedlo k nebývalému nárůstu bezhotovostních platebních systémů využívajících aplikace v mobilních telefonech. Dnes se přes telefon platí téměř ve všech kamenných obchodech v Zimbabwe.

Jenže tyto virtuální peněženky nebyly až do 1. října 2018 oficiální součástí zimbabwského finančního sytému a nevztahovala se na ně daň 5 centů z každého „bankovního“ převodu zavedená již v roce 2003. To se nyní radikálně změnilo a finanční správa začala ve spolupráci s mobilními operátory vybírat 2% daň z každého pohybu peněz.

Nedostatek potravin a benzínu v Zimbabwe

Nové fiskální opatření však způsobilo mezi lidmi paniku z možného růstu cen a poklesu hodnoty poukázek nahrazujících americké dolary (Zimbabwean bonds). Aby Zimbabwe vyřešilo nedostatek mincí a bankovek v hotovostních obchodech, začala Reserve Bank of Zimbabwe vydávat od roku 2014 náhradu mincí a následně i bankovek s nominálem odpovídajícím americkým dolarům tzv. Zimbabwean bonds. Mzdy státních zaměstnanců začaly být vypláceny v těchto poukázkách na úkor vnitřního státního dluhu Zimbabwe. Jenže vhledem k nedůvěře v poukázky nahrazující skutečné dolary nejsou tyto přijímány v obchodech v nominální hodnotě ale pouze v nižším kurzu. Zavedení nové daně otřáslo důvěrou v hodnotu poukázek a vyústilo v nákupní paniku ve snaze zajistit se základními potravinami a komoditami dříve, než poukázky zcela ztratí svou hodnotu a ceny vstřelí do závratných výšek.

Je pochopitelné, že Zimbabwané se bojí opakování roku 2008, kdy hyperinflace zničila jejich úspory a na několik let způsobila chronický nedostatek potravin a pohonných hmot.