Jeskynní umění v jižní Africe

Lidská potřeba kreativního sebevyjádření není spojena s určitou vyspělou materiální úrovní lidské existence. Je pravděpodobné, že nejstarší lidé začali vytvářet výtvarná díla v okamžiku, kdy začali rozpoznávat a uvědomovat si krásu přírody okolo sebe.

Společenství pravěkých lovců a sběračů dennodenně čelila existenčním hrozbám, ale zároveň již společně vytvářela a sdílela normy toho, co je krásné a co naopak ošklivé. A také hledala cesty, jak krásu vyjádřit – ve špercích, na svých tělech zdobených zjizveními (skarifikací), v drobných ozdobách používaných nástrojů a ve skalních galeriích. Pod skalními převisy, na stěnách jeskyní a možná i jinde na dalších místech, kde je již dávno smyl déšť, zanechávali pravěcí lidé malby a kresby, a to již před tisíci, či dokonce desítkami tisíc let.

V povědomí Evropanů jsou galerie pravěkého umění spojovány s lovci a sběrači v jižní Francii, Španělsku a na územích Sahary v době, kdy ještě dnešní poušť byla rozkvetlou zahradou. Již méně se ví, že se skalní malby a rytiny zachovaly na území celé Afriky, a v Zimbabwe či Jihoafrické republice často na každém kroku.

Umělci jeskynního umění v jižní Africe byly Sanové. Křováci, bushmeni nebo Sanové jsou shodná označení pro pozoruhodné prastaré etnikum, se kterým se dodnes můžete potkat. Sanové si totiž po tisíce let udrželi tradiční způsob života blízký době kamenné. Až civilizace 20. a 21. století je definitivně vykořenila z jejich teritorií, kterými putovali za obživou, a většinou je donutila usadit se, aby postupně splynuli s usedlým zemědělským obyvatelstvem. Původním způsobem života dnes žijí již jen malé skupiny na území Botswany, Namibie a Jihoafrické republiky.

Život Sanů se jen v nemnohém protíná s naším usedlým životem zaměřeným na hmotné statky. Sanové v souladu s ročními obdobími kočovali velkými územími, aby byli vždy schopni nalézt dostatek potravy. Živili se sběrem všeho jedlého, co jim mohla poskytnout africká příroda. Jídelníček doplňovali lovem. Sběr, který obstarávaly ženy, zajišťoval čtyři pětiny zkonzumovaného množství jídla. Maso zvířat ulovených muži-lovci představovalo jen jednu pětinu nezbytné potravy. Tyto údaje pochází z výzkumů etnografů prováděných ve 20. století, kdy již Sanové žili na nehostinných územích pouště Kalahari, kam je vytlačili usedlí zemědělci i bílí kolonizátoři. Možná, že tento poměr býval jiný v dobách, kdy Sanové putovali pláněmi plnými zvěře.

Kočovný způsob života umožňoval s sebou přenášet jen minimum věcí. Jediným majetkem mužů byly zbraně; žen šaty, šperky, nádoby na jídlo a vodu.

Když se Sanové nevěnovali sběru a lovu, užívali si čas s dětmi, zpívali a hráli na primitivní hudební nástroje. Rituály a taneční obřady byly velmi důležitou součástí jejich života. Vědci se dnes kloní k názoru, že malby Sanů nesloužily k zajištění úspěšného lovu, jak nás učili ve škole o slavných jeskynních kompozicích, ale zachycují spíše důležité přechodové rituály, mýty a spirituální představy. Zvířata na malbách nespíš nejsou lovnou zvěří, ale jsou vtělením – ztělesněním duchů či božských sil.

Význam a funkce skalních maleb byly jistě mnohem hlubší, než že by byly pouhým výtvarným projevem. Zároveň jsou nepochybně plnohodnotným uměním pracujícím s abstrakcí, smyslem pro pohyb a dynamiku scény i jednotlivých postav.

V Zimbabwe naleznete nejvíce skalních maleb v národním parku Matopos Hills – magické krajině formované žulovým podložím. Malby se ale nacházejí i v okolí Velkého Zimbabwe nebo oblasti severovýchodně od hlavního města Harare.

Na své cestě, která kdysi započala na pláních Afriky, jsme dosáhli mnohých úspěchů, ale postupně jsme ztratil respekt k přírodě i k těm etnikům, která stále žila s přírodou v souladu. Ve jménu pokroku jsme divochy „zcivilizovali“ nebo je zatlačili do oblastí stěží vhodných k životu. To je i příběh Sanů – dávných umělců vyhnaných z ráje africké přírody.