Sochy kultury Nok – nejstarší velké terakotové sochy nalezené v Africe

Ve starověku, kdy se na území afrického kontinentu začínají utvářet a rozvíjet první říše a království, bylo území kontinentu již rozděleno těžko prostupnou saharskou pouští. Sahara oddělila sever a jih Afriky a přispěla k velmi odlišnému kulturnímu vývoji obou částí. Zatímco na severu sahají počátky dynastického Egypta do doby 3300 př. n. l., první státní útvary v subsaharské Africe se dostaly na vzestup až v druhé polovině prvního tisíciletí našeho letopočtu, tedy téměř o čtyři tisíce let později. Z této chronologie se však vymyká africká kultura Nok. Tato kultura se rozvinula ve střední a severozápadní části dnešní Nigérie již v 1. tisíciletí př. n. l. Archeologické nálezy postupně přinášejí obraz vysoce organizovaného státního útvaru, který na jihu Západní Afriky vzkvétal po řadu století.

Objevení kultury Nok

Jméno Nok není odvozeno od ústředního místa kultury či známo z ústní tradice. Je jménem malé africké vesnice, kde byly nalezeny první zlomky terakotových soch, které doprovází celé období rozkvětu i pádu kultury Nok. Právě terakotové sochy vytvořené v jednotném uměleckém stylu vzbudily pozornost prvních badatelů a stojí za postupným odkrýváním tajemství kultury Nok.

Od počátku 20. století byla Nigérie britským protektorátem. Britové na nigerijské náhorní plošině Jos otevírali doly na těžbu cínu. Roku 1928 byla při těžbě nedaleko vesnice Nok nalezena první terakotová hlavička zpodobňující opici. Hlavička nevzbudila větší pozornost a byla uložena v sídle důlní společnosti jako kuriozita. O patnáct let později došlo k nálezu další terakotové sochy, tentokráte lidské hlavy. Nálezcem byl domorodý úředník pracující v dole, který však nález nepovažoval za nic mimořádného a nalezenou hlavou ozdobil figurínu strašáka na svém poli. Až rok po nálezu hlavu získal manažer dolu a odvezl jí do správního města Jos a předal ji Bernardu Faggovi.

Bernard Fagg byl archeolog pracující pro britskou koloniální správu. Věděl o první opičí hlavě a rozpoznal, že jde o podobné nálezy, které se nepodobají umění nalezenému jinde v subsaharské Africe. Začal cíleně vyhledávat a od místních obyvatel sbírat či vykupovat další terakotové sochy. Fagg nakonec výzkumu kultury Nok zasvětil většinu svého života. Od roku 1947 pracoval pro Department of Antiquities britské koloniální správy. V roce 1952 založil pro archeologické sbírky kultury NOK Národní muzeum v Jos. Po té co Nigérie získala nezávislost, se vrátil do Británie a stal se kurátorem v Pitt Rivers Museum v Oxfordu. Nadále ale vedl výzkumy v Nigérii (1968, 1972) a publikoval své nálezy.

Počátky doby železné v subsaharské Africe

V 60. letech minulého století vedl Bernard Fagg vykopávky v místě zvaném Taruga. Objevil zde nejen fragmenty soch z terakoty, ale i pece na tavení železa. Terakotové sochy byly nalezené tak blízko pecí, že se Fagg domníval, že například jejich uctívání mělo zajistit úspěšné výsledky tavby. Kultura Nok je jedna z nejstarších kultur, která v subsaharské Africe objevila či převzala znalost tavby železa. Nejsou známé žádné nálezy, které by svědčily o tom, že před tavením železa byly zpracovávány jiné kovy jako měď či cín. Zda tajemství zpracování železa objevila kultura Nok autonomně či zda mohly být znalosti získány kontakty např. ze severem či východem Afriky, je předmětem diskuzí mezi odborníky na starověkou Afriku. Vzhledem k obrovským vzdálenostem pro tehdejšího člověka a obtížnému přechodu přes Saharu se jako pravděpodobnější jeví teorie, že zpracování železa bylo v Africe objeveno nezávisle na zbytku tehdejšího světa. Teorie o tom, že znalost tavby železa kultura Nok převzala od vyspělejších kultur, kde již byla známa, má však také své zastánce.

Pokračující archeologické výzkumy kultury Nok

Výsledky svých výzkumů publikoval Bernard Fagg (1915 – 1987) v roce 1977. V jeho práci pokračovala jeho dcera Angela Fagg Rackham a nigerijský archeolog Joseph Jemkur. Ten vedl výzkum v roce 1992. Od 70. let minulého století se terakotové sochy kultury Nok dostaly do popředí zájmu obchodníků s uměním. Vysoká poptávka po terakotových artefaktech vytlačila vzhůru ceny a způsobila v Nigerii rabování rozsáhlých území s nálezy kultury Nok. Až na počátku našeho století terakotová „horečka“ mírně opadla. V roce 2005 Nigérie zpřísnila pravidla pro vývoz historických artefaktů, ale hlavně na trh s uměním začaly z Nigérie proudit velmi zdařilé padělky terakotových soch. Ty způsobily paniku mezi obchodníky s uměním a pokles zájmu sběratelů. Přesto v období divokých výkopů vedených dobře organizovanými hledači pokladů bylo ztraceno mnoho informací a souvislostí, které by o kultuře Nok bylo možné získat.

Poslední výzkumy, které v Nigérii vede od roku 2005 Prof. Dr. Peter Breunig z Univerzity Johanna Wolfganga Goetheho ve Frankfurtu, se snaží zjistit více o kultuře Nok a zasadit archeologické nálezy do sociokulturních souvislostí. Většina otázek o původu a zániku kultury Nok však zůstává nezodpovězená včetně otázky, co vedlo Afričany k masové produkci terakotových soch.

Charakteristické znaky terakotových soch kultury Nok

Mezi obdobím rozkvětu kultury Nok a současností se rozprostírá propast dvou a půl tisíce let, kdy si příroda brala zpět to, co lidé vytvořili převážně z přírodních materiálů. Střípky obrazu tak archeologové skládají především z nálezů kamenných struktur a industrií a nálezů keramiky, která byť poškozená povrchovou erozí přežívá do dnešních dnů. Sochy včetně obsahů jejich dutých částí jsou pro archeology velmi cenným zdrojem informací.

Sochy kultury Nok ztvárňují převážně lidské postavy v různých polohách, obvykle klečící či stojící. Typická je také poloha, při níž se sedící postava opírá bradou o kolena. Více jak polovina soch zobrazuje muže. Pro sochy lidských postav jsou charakteristické trojúhelníkové oči, jejichž zřítelnice je vyhloubena. Hlavy mají obvykle protáhlý a úzký tvar. Původní hladký, pigmenty zabarvený povrch soch byl narušen erozí a je většinou drsný a zrnitý. Hlavy zdobí složité účesy a šperky, které naznačují, že sochy zřejmě zobrazují postavy vyšší společenské třídy tehdejší společnosti.

Sochy byly modelovány přidáváním hlíny (aditivní technika) a zdobeny hloubením či zářezy (subtraktivní technika). Odebírání materiálu použili sochaři pro zdůraznění tvaru úst oblasti nosních dírek a uší. Odebírání materiálu je typická dřevořezbářská technika a použití subtraktivních postupů může naznačovat, že se paralelně s modelováním terakoty v kultuře Nok rozvíjelo i řezbářství. Dřevo v tropické oblasti ale rychle podléhá rozkladu a žádné dřevěné artefakty kultury Nok nebyly nalezeny.

Každá z nalezených soch je individuální a nic nenaznačuje tomu, že by při výrobě byly používány formy. Přestože se sochy nacházejí na rozlehlém území, vykazují překvapivě shodné složení materiálu i shodu v uměleckém stylu a provedení. Možné vysvětlení, že sochy byly zhotovovány na jednom místě a distribuovány na místa užití, se nejeví příliš praktické. V poslední době tak vítězí teorie, že sochy byly zhotovovány týmiž sochaři, kteří cestovali z místa na místo. Ať jedno či druhé vysvětlení svědčí o tom, že kultura Nok již musela být společensky silně rozvrstvena, když umožnila vznik „cechu“ sochařů specializovaných na výrobu soch, ať usazených na jednom místě nebo kočujících po rozsáhlém území království.

Proč lidé kultury Nok sochy z terakoty zhotovovali?

Umění v Africe vždy vnikalo za nějakým účelem. O tom, za jakým účelem byly zhotovovány sochy kultury Nok, je však možné pouze spekulovat. Nejspíše hrály svou roli v pohřebních rituálech či v kultu předků. Šperky a složité účesy mohou naznačovat, že sochy zobrazovaly příslušníky vládnoucí vrstvy. Na několika místech byly fragmenty soch nalezeny na místech, které mohly být hroby. Tropické podnebí a vysoká kyselost půdy však vedou k rychlému rozpadu kostí a žádné kosterní pozůstatky, které by potvrdily tuto teorii, nebyly v blízkosti soch nalezeny.

Některé nalezené sochy zpodobňují zvířata. Nebyly však nalezeny žádné sochy hospodářských zvířat – koz či ovcí, i když se předpokládá, že usedlá zemědělská kultura již domácí zvířata chovala. To naznačuje, že sochy nebyly estetickou záležitostí zobrazující objekty běžného života, ale byly zhotovovány pro rituál související s lidmi, kterému tehdejší společnost přikládala vysokou důležitost. Tradice zhotovování soch v ustálené formě se předávala mezi generacemi po řadu století. Otázka, k čemu sochy sloužily, však zůstává nezodpovězena.

Jak se kultura Nok vyvíjela?

V současné době je známo více jak 600 míst s nálezy keramiky a terakotových soch kultury Nok. Umělci, kteří zhotovovali terakotové sochy patřili do společnosti tvořené usedlými zemědělci. Počátky kultury Nok se datují do období 1500 před n. l. a nálezy se ztrácí s nástupem našeho letopočtu. Podle hustoty osídlení svědčící o množství usazených obyvatel, keramiky a znalosti tavby železa archeologové dělí období vývoje kultury Nok do tří období:

Raná kultura Nok (1500–900 př. n. l.)

V polovině druhého tisíciletí př. n. l. se na náhorní plošině Jos začali usazovat první zemědělci. Žili v menších skupinách, pěstovali proso a chovali zřejmě domácí zvířata. Jídelníček si nejspíše zpestřovali sběrem divoce rostoucích rostlin a plodů a příležitostným lovem. V tomto období není doložena výroba železa. Typické jsou kamenné industrie a jednoduše zdobená keramika. První místa osídlení se nacházejí v blízkosti kopců či přímo na kopcích na rozhraní tropických lesů a savan.

Střední kultura Nok (900–300 př. n. l.)

Svého vrcholu dosáhla kultura Nok ve středním období. Na přelomu 8. století př. n. l. došlo k prudkému vzestupu hustoty osídlení a výroba terakotových soch již byla rozvinutá. Existovala větší usídlení a paralelně i menší vesnice, které byly typické pro rané období. Větší sídla byla chráněna příkopy a ohradami. Zemědělci nadále pěstovali proso, fazole a možná další plodiny. Nálezy nejstarších pecí na tavení železa sahají do počátku 7. století př. n. l. Rozšíření výroby železa umožnilo vyrábět lepší zemědělské nástroje, nože a sekery a hroty zbraní. To jistě představovalo posun ve společenském a technickém rozvoji kultury Nok. I nadále se však používaly kamenné nástroje. Výrobky z železa byly zřejmě velmi ceněny a nebyly zdaleka dostupné v celé společnosti.

Pozdní kultura Nok (300 př. n. l. – 0)

Velmi málo je dosud známo o tom, proč mezi lety 400 – 300 př. n. l. začala populace kultury Nok upadat a mizet. Z archeologických nálezů je zjevný prudký pokles objemu keramiky i terakotových soch ve vrstvách datovaných do tohoto období. Nejpravděpodobnější teorií se jeví úpadek v důsledku vyčerpání přírodních zdrojů jak intenzivním obděláváním půdy, tak těžbou dřeva nezbytného pro výrobu dřevěného uhlí. Dřevěné uhlí se ve velkém množství muselo používat pro vypalování terakotových soch a tavení železa. Možné je i to, že lidé odešli z náhorní plošiny Jos do níže položených údolí v reakci na klimatické změny. Ve 4. století př. n. l. se zřejmě prodlužovala období sucha a střídala se s obdobími intenzivnějších dešťů, které odnášely půdu z odlesněných a porostu zbavených území. Vyčerpání půdy si vynutilo opuštění pěstování na kvalitu půdy náročnějšího prosa a přechod k pěstování méně náročných plodin jako je obilovina a pícní rostlina rosička útlá.

Období následující po kultuře Nok (0 – 500 n. l.)

V období po přelomu letopočtu se již v nálezech neobjevují žádné terakotové sochy. Změnil se styl zdobení užitkové keramiky a jedinou návazností na kulturu Nok je přetrvávající tavba železa.

Ovlivnila kultura Nok vývoj dalších kultur a státních útvarů v západní Africe?

Záhadou také zůstává, zda dědictví kultury Nok zcela zaniklo či se stalo základem dalších kultur v oblasti západní Afriky. Sochy kultury Nok nejsou jedinými terakotovými sochami, které byly nalezeny na území Nigérie. Další nálezy byly učiněny v nigerijských státech Sokoto (na severozápadě Nigérie) a Katsina (na severu Nigérie). Sochy mají odlišný styl, ale vykazují i řadu shodných rysů se sochami kultury Nok. Časově se nálezy řadí do období pozdní fáze kultury Nok. V těchto oblastech však neproběhly žádné seriózní archeologické výzkumy, které by přinesly více poznatků o těchto paralelních kulturách.

Z pozdějších státních útvarů je nejslavnější království Ife v jihozápadní Nigérii. Království Ife dosáhlo největšího rozmachu mezi 12. a 14. stoletím n. l. a je světově známé působivými realistickými portréty vladařů odlévanými z mosazi. Mezi kulturou Nok a královstvím Ife však leží celé milénium, kdy chybí důkazy o pokračování uměleckých tradic kultury Nok a přímá návaznost není pravděpodobná.

Přestože vlastně víme velmi málo o okolnostech, za jakých terakotové sochy kultury Nok vznikaly, neubírá jim to nic na kráse a estetice, kterou k nám sochy promlouvají. Sochy jsou němým důkazem věčné lidské touhy vyjádřit svůj pohled na svět, možná i touhy po zachycení vlastního obrazu, touhy po vlastním otisku, který překonává horizont našich životů a směřuje k věčnosti.