Robert Mugabe – revolucionář i diktátor

Dlouholetý prezident Zimbabwe Robert Mugabe zemřel v pátek 6. září ve věku 95 let. V čele Zimbabwe stál jako předseda vlády a později prezident dlouhých 37 let až do listopadu 2017. Do historie se zřejmě zapíše nejen jako úspěšný revolucionář, který stál v čele osvobozeneckého hnutí černošské většiny bojující proti aparteidní bělošské vládě v Jižní Rhodésii, ale rovněž jako diktátor, který se krvavě vypořádal se svými někdejšími spolubojovníky za nezávislost Zimbabwe i politickými oponenty, a diletant, který dovedl Zimbabwe k naprostému ekonomickému krachu.

Kdo byl Robert Mugabe?

Robert Gabriel Mugabe se narodil 21. února 1924 ve městě Kutama severovýchodně od dnešního Harare v tehdejší britské samosprávné kolonii Jižní Rhodesie. Patřil k etniku Shona, které je většinovým etnikem v současném Zimbabwe. Studoval v internátní katolické škole Kutama College a na University of Fort Hare v Jihoafrické unii (dnešní JAR). Po studiích se stal učitelem, nejprve v Zambii (tehdejší Severní Rhodésii) a následně v Ghaně.

Začátek politické kariéry Roberta Mugabeho

V Ghaně se Robert Mugabe začal zajímat o politické dění. Do Jižní Rhodésie se vrátil v roce 1961 a zapojil se do Afrického lidového svazu Zimbabwe (Zimbabwe African People’s Union – ZAPU). O dva roky později přestoupil do Afrického národního svazu Zimbabwe (Zimbabwe African National Union – ZANU). ZANU bylo radikální a více levicové jádro, které se odtrhlo od ZAPU. Cílem obou hnutí bylo svržení aparteidního režimu v Jižní Rhodésii. Za protivládní činnost byl Robert Mugabe v letech 1964 až 1974 uvězněn. Během pobytu ve vězení se korespondenčně přihlásil ke studiu na několika vysokých školách, které skutečně během uvěznění absolvoval.

Partyzánská válka proti bělošské vládě v Jižní Rhodésii

Po propuštění z vězení Robert Mugabe odešel do exilu v sousedním Mosambiku. Odtud ozbrojené jednotky ZANU zahájily rozsáhlou partyzánskou válku proti bělošské vládě v Jižní Rhodésii. Paralelně ze základen v Zambii prováděli útoky jednotky ZAPU, které vedl Joshua Nkomo. Zatímco bojovníci ZANU patřili etnicky převážně k Shonům, partyzáni ZAPU se rekrutovali převážné z etnika Ndebele.

Nezávislost Zimbabwe

Partyzánská válka obou ozbrojených skupin nakonec přinutila bělošskou vládu Iana Smithe, aby přistoupila na mírová jednání zprostředkovaná Spojeným královstvím. Jednání, kterých se Robert Mugabe osobně účastnil, byla uzavřena dohodu z 21. prosince 1979. Dohoda ukončila boje a umožnila všeobecné volby v roce 1980. Ve volbách zvítězila strana ZANU a Robert Mugabe byl zvolen předsedou vlády. Země byla nově přejmenována na Zimbabwe.

Genocida etnika Ndebele

Aby ZANU upevnila svou moc, potřebovala se vypořádat s bývalými partyzány a příznivci ZAPU, kteří patřili převážně k etniku Ndebele. Začátkem roku 1983 zahájila armáda Zimbabwe zásah proti příznivcům ZAPU v provinciích Matabeleland a Midlands. Ačkoli se odhady různí, většina zdrojů se shoduje, že během armádních operací označených později za genocidu bylo zabito více než 20 000 příslušníků etnika Ndebele. Občanská válka byla ukončena až v prosinci 1987, kdy Robert Mugabe a vůdce ZAPU Joshua Nkomo podepsali dohodu o usmíření. Robert Mugabe vyhlásil v dubnu 1988 amnestii pro všechny bojovníky ZAPU, kteří se vzdají, a Joshua Nkomo je vyzval, aby složili zbraně. Strana ZAPU byla rozpuštěna a včleněna do ZANU přejmenované na Zimbabwe African National Union – Patriotic Front (ZANU-PF). ZANU-PF je od té doby do současnosti vládnoucí politickou stranou v Zimbabwe.

Změny ústavy a vytvoření postu „doživotního“ prezidenta Zimbabwe

I když boj za nezávislost Zimbabwe byl veden v duchu marxisticko-leninské a maoistické ideologie, Mugabeho administrativa v 80. letech do značné míry udržovala konzervativní hospodářskou politiku a nezahájila žádný socialistický experiment. Rozšiřovala se zdravotní péče a vzdělání pro většinové černošské obyvatelstvo. Bez ohledu na genocidu etnika Ndebele byl Robert Mugabe ve světě uznáván jako progresivní africký vůdce.

Na sklonku roku 1987 schválil parlament Zimbabwe změny ústavy, zrušil post předsedy vlády a prohlásil Mugabeho za prezidenta s pravomocemi, které spojily úlohu hlavy státu, předsedy vlády a vrchního velitele ozbrojených sil. Počet možných kandidatur na prezidenta nebyl omezen. Prezidentem Zimbabwe Robert Mugabe zůstal dlouhých třicet let.

Vznik opoziční strany Hnutí za demokratickou změnu

V průběhu devadesátých let se výkonnost ekonomiky Zimbabwe neustále zhoršovala. Nespokojenost s hospodářskou situací vedla k postupnému vzniku politické opozice vůči Mugabemu a vládní straně ZANU-PF. V roce 1999 byla založena strana Hnutí za demokratickou změnu (Movement for Democratic Change), v jejímž čele stanul Morgan Tsvangirai. Aby si Robert Mugabe udržel vedení země a s ním související výhody, jeho politický kurz se obrátit k diktatuře.

Pozemková reforma a vyvlastnění bělošských farmářů

Pro získání širší podpory voličů přistoupil Robert Mugabe k realizaci pozemkové reformy. Ta byla naplánovaná již v roce 1997 s odkladem na 10 let, ale nikdo příliš nevěřil, že se někdy uskuteční. K realizaci reformy byla v únoru roku 2000 přijata nová ústava, která umožnila znárodnění půdy bílých obyvatel země, a to bez náhrady. Reforma byla odmítnuta v lidovém referendu i Ústavním soudem Zimbabwe. ZANU-PF ovládaný parlament však reformu znovu schválil a ta vstoupila v platnost. Ve druhé polovině roku 2000 začalo násilné zabírání farem, které bylo provázeno krvavými střety s majiteli a obránci farem.

Během následujících osmi let se zemědělská produkce země propadla na jednu pětinu úrovně roku 2000, protože noví vlastnící farem neměli ani zkušenosti ani kapitál na udržení zemědělské výroby. Zároveň se v Zimbabwe v první dekádě nového tisíciletí roztočila smrtelná spirála hyperinflace. Financování narůstajících státních výdajů tištěním nových a nových bankovek vyústilo v roce 2008 v druhou nejvyšší meziroční míru inflace ve světových dějinách (vyšší míru inflace mělo pouze Maďarsko po druhé světové válce). Země, kterou Robert Mugabe v roce 1980 převzal jako na africké poměry prosperující, se během třech desítek let propadla na úroveň nejchudších států světa.

Zmanipulované volby v roce 2008

Ale ani to nepřineslo v Zimbabwe politickou změnu. Aby Robert Mugabe potlačil snahy opozice o změnu režimu, čím dál častěji sahal k otevřeným represím. Aktivisté, opoziční politici a novináři byli perzekuováni, vězněni nebo zavražděni. První kolo prezidentských voleb v roce 2008 vyhrál Morgan Tsvangirai, lídr opoziční strany Movement for Democratic Change. Je možné, že Morgan Tsvangirai získal v prvním kole nadpoloviční většinu hlasů, ale oficiálně vyhlášené výsledky zněly 47,9 %, proti Mugabeho 43,2 %. V rozpoutané vlně politického násilí Morgan Tsvangirai stáhl svou kandidaturu z druhého kola. Možná se ale jednalo jen o politickou dohodu, kdy Mugabe uplatil Tsvangiraie podílem na moci a po volbách jej na základě dohod učinil ministerským předsedou. Odhaduje se, že v souvislosti s politickým násilím ve volebním roce 2008 zemřelo v Zimbabwe více než 200 osob.

Vynucená demise prezidenta Roberta Mugabeho

Politická kariéra prezidenta Mugabeho se uzavřela v listopadu 2017. Stárnoucí prezident zřejmě připravoval předání prezidentské funkce své o 41 let mladší manželce Grace. Dne 6. listopadu 2017 odvolal prvního viceprezidenta Emmersona Mnangagwu, který měl s Grace Mugabe velmi špatné vztahy. Emmerson Mnangagwa, Mugabeho spolubojovník z období války za osvobození, měl zřejmě velmi silnou pozici v armádě či se generalita odmítla smířit s tím, že by v čele státu stanula žena. Dne 15. listopadu 2017 armáda pokojně převzala kontrolu v zemi a po čtyřech dnech vyjednávání donutila Roberta Mugabeho, aby rezignoval na všechny své funkce. Emmerson Mnangagwa převzal veškeré pravomoci a v následných volbách byl potvrzen novým prezidentem Zimbabwe.

Zřejmě proto, že se Robert Mugabe těšil u části obyvatel Zimbabwe značné popularitě jako národní osvoboditel, i proto že si vládnoucí strana ZANU-PF nemohla dovolit označit svou dlouholetou politiku jako naprosto chybnou a chtěla udržet kontinuitu režimu, odešel Robert Mugabe z polické scény s dohodou beztrestnosti, garancí zachování svých obchodních majetků a tučnou prezidentskou rentou.

Odchod se všemi poctami

Co bylo příčinou úmrtí Roberta Mugabeho, nebylo oficiálně oznámeno. Již na sklonku jeho prezidentské kariéry se ale spekulovalo o tom, že do Singapuru, kde zemřel, se jezdí léčit s rakovinou. Na rozdíl od jiných diktátorů, které dějiny smetly ze scény velmi nevybíravým způsobem, Robert Mugabe zemřel v nemocnici přirozenou smrtí ve věku požehnaných 95 let. Země, kterou uvrhl do naprosté bídy, vyhlásila do jeho pohřbu státní smutek a rozloučí se sním s veškerou pompou státních pohřbů.

Zdroje: Otakar Hulec, Jaroslav Olša: Dějiny Zimbabwe, Zambie a Malawi