Mnichovské hadce v západních Čechách

Hadec – kámen, ze kterého tvoří sochy zimbabwští sochaři

Zimbabwští sochaři tvoří kamenné sochy až na výjimky z hadců. Tento kámen má – podobně jako mramor – velmi jemnou strukturu, která sochařům umožňuje povrch soch vybrousit do hladkých ploch a barvu kamene zvýraznit voskem. Tak mohou na sochách vytvořit kontrasty tmavých, vyhlazených a jen hrubě opracovaných, světlých ploch. Hadce se v Zimbabwe těží na mnoha místech a podle místa původu se liší barvou a strukturou.

Hadec ale není kámen, který se vyskytuje výlučně v Zimbabwe a s hadci se můžete setkat na mnoha místech v Čechách a na Moravě.

Mnichovské hadce

Největším hadcovým územím v České republice jsou mnichovské hadce v západních Čechách. Mezi městečkem Mnichov a obcemi Prameny a Nová ves se v ose přibližně od Mariánských Lázní na Bečov nad Teplou táhne hadcový hřbet. Nejvyšším vrcholem hřbetu je Vlčí kámen s nadmořskou výškou 883 m.

Rostliny, které rostou pouze na hadcích

V místech, kde bylo hadcové podloží přirozeně odkryto, se vytvořily hadcové skalky. Zvětráváním hadců vznikají půdy s vysokým obsahem hořčíku, chrómu a kobaltu a naopak s velice nízkým obsahem vápníku. Hadcové půdy jsou pro mnohé rostliny natolik extrémní, že zde nedokážou vůbec růst, nebo dosahují jen malého vzrůstu. Existují však rostliny, které se těmto specifickým podmínkám přizpůsobily natolik, že na jiných horninách vůbec nerostou.

Nejznámější rostlinou mnichovských hadců je rožec kuřičkolistý. Je považován za endemický druh rostoucí výlučně na mnichovských hadcích a neroste ani na jiném místě v České republice či na světě. Další endemickým druhem je svízel sudetský, který se kromě Mnichovských hadců vyskytuje ještě v Krkonoších. Věrnými průvodci hadcových skalek jsou drobné kapradiny – sleziník nepravý a sleziník hadcový.

Pohled od Křížků na hadcový Vlčí hřbet
Upolíny naleznete nejen u Křížků, ale i u Siardova pramene
Sleziníky doprovázejí všechny hadcové lokality
Voda Mnichovského potoka poháněla v 19. století brusírny hadce

Naučná stezka Mnichovské hadce

K ochraně unikátních rostlinných společenství byla v minulosti vytvořena na území mnichovských hadců řada menších chráněných území. Část těchto chráněných lokalit je součástí 12 km dlouhé naučné stezky Mnichovské hadce. Jedním z nejhezčích míst, které na stezce naleznete, je národní přírodní památka Křížky. Když přijedete v pravý čas v květnu, můžete se nedaleko kochat kvetoucími úpolíny na Upolínové louce pod Křížky.

Brusírny hadce

Na nejjižnějším bodě naučné stezky Mnichovské hadce je i zastavení č. 5 – brusírny hadce. Informační tabule zde odkazuje na historii jediného manufakturního zpracování hadce v Čechách. V údolí Mnichovského potoka a pod soutokem Mnichovského potoka s Pramenitým potokem se v 19. století hadec zpracovával postupně v celkem třech mlýnech. Z hadce se vyráběly různé duté nádoby (poháry, vázy, popelníky), ale i ploché stolové nebo náhrobní desky či kříže.

Historie brusíren hadce na Mnichovském potoce

Nejstarší brusírna hadce na Mnichovském potoce byla postavena v roce 1833 mezi dvěma staršími mlýny Schöpplovým a Fritzovým. Brusírnu nechali na pravém břehu Mnichovského potoka postavit občané města Mnichova vedeni rytmistrem Peterem Christlem. Brusírna po krátké období ve 30. letech prosperovala.

Vrcholným okamžikem brusírny se stalo 9. září 1838, kdy brusírnu navštívil rakouský císař Ferdinand V. společně s manželkou Marií. Po zhlédnutí několika výrobků z hadce v Mariánských Lázních, kde pobývali, vyjádřil manželský pár přání vidět jejich výrobu. Nadšení dělníci po této návštěvě vybrousili z hadce pro císařský pár korunu, žezlo a další předměty. Ty pak poslali do Vídně jako dar.

Hadec pro provoz brusírny se těžil v úbočí Planého vrchu přímo nad místem, kde brusírna stála. I dnes je možné si v zarostlém lomu udělat představu o rozsahu těžby hadce. Provoz brusírny trval dvacet let. Není známo, co přesně vedlo k ukončení výroby. Objekt brusírny bez další údržby chátral. Dnes je z něj možné objevit jen obrysy základů.

V roce 1882 se rozhodli brusírnu hadce obnovit pražští podnikatelé Laubisch a Scharf, kteří si od města Mnichov pronajali zdejší lomy na hadec. Později se třetím společníkem brusírny stal podnikatel Übel z Aše. Protože stará budova brusírny již byla zcela rozpadlá, postavili společníci, tentokrát na levém břehu potoka, novou stavbu brusírny. Tato nová brusírna fungovala až do roku 1900, kdy byla výrobna opět ukončena. Dnes můžete z bývalé brusírny nalézt jen zbytky mohutných zdí, které byly rovněž vystavěny z místního hadce.

Pozůstatky brusírny hadce na Mnichovském potoce
Zašlá deska z hadce s letopočtem 1846 na hřbitově v Mnichově
Výrobky z hadce v muzeu v Mariánských Lázních
Cesta z hadcového lomu míří přímo do údolí k brusírně

Zánik zpracování hadců v mlýnech nedaleko Mnichova

Po ukončení činnosti brusírny na Mnichovském potoce bylo veškeré vybavení, stroje a náčiní odvezeno do nedalekého Fritzova mlýna na Pramenitém potoce, kde Laubisch, Scharf a Übel chtěli dál pokračovat ve zpracování hadce. Zde však broušení a řezání hadce fungovalo jen do roku 1905. V tomto roce mlýn koupil nový vlastník a zpracování mnichovských hadců zcela zaniklo. To, že se hadec v mlýnech nedaleko Mnichova zpracovával, dnes připomíná jen několik pohárů v mineralogických sbírkách Městského muzea Mariánské Lázně a mohutná 1,1 m vysoká empírová křtitelnice zhotovená z hadce v barokním kostele sv. Petra a Pavla v městečku Mnichov.