Zöblitz – město hadce v německém Krušnohoří

Hadec – kámen, ze kterého vznikají sochy

Většina kamenných soch, které si můžete prohlédnout v naší e-Galerii kamenných soch ze Zimbabwe, vznikla v Zimbabwe z místního kamene – hadce. Tento zajímavý kámen však není výhradně africkou horninou. Hadec – serpentinit je možné nalézt také na mnoha místech v Čechách, na Moravě, na Slovensku, v Německu a v dalších evropských zemích.

O některých hadcových lokalitách v Čechách a na Moravě jsme již na našem webu psali. Odkazy na další články naleznete níže na této stránce. Jedním z nejzajímavějších míst v Čechách jsou například Mnichovské hadce ve Slavkovském lese, kde se v 19. století hadec dokonce průmyslově brousil a zpracovával na nádoby, desky, kříže, náhrobní kameny či se z něj vyráběly upomínkové předměty pro hosty z nedalekých Mariánských Lázní.

Tentokrát se za hadcem vydáme jen několik desítek kilometrů severozápadně od českých hranic. Do města Zöblitz v německém Krušnohoří.

Právě městečko Zöblitz je totiž jedním z míst, kde má zpracování hadce mimořádně dlouhou tradici. A možná, že právě odtud se umění broušení hadce přeneslo i do manufaktur nedaleko Mariánských Lázní.

Zöblitz – město, které hadec proslavil

Zöblitz leží v německém Sasku, v dnešním okrese Erzgebirgskreis, nedaleko Marienbergu. Město se nachází na úpatí Krušných hor v nadmořské výšce přibližně 600 metrů. Jeho historie je úzce spojena s těžbou a zpracováním místního hadce.

Hadec se zde nachází v poměrně omezeném geologickém tělese uloženém v okolních rulách a svorech. Hlavní ložisko se táhne východně od Zöblitzu směrem k sousednímu Ansprungu.

Hadec v okolí města Zöblitz má velmi charakteristickou kresbu. Převládají v ní černé a tmavě zelené odstíny, často s jemnými vzory a světlými nebo načervenalými minerálními příměsemi. Typické pro zöblitzký hadec jsou také karmínové granátové krystaly a světlé žilky minerálů ze skupiny hadců.

Pro opracování je ale důležitá především jedna vlastnost. Některé druhy zöblitzkého hadce jsou poměrně měkké a nechají se dobře obrábět a brousit. Právě díky tomu se z něj po staletí vyráběly nejrůznější předměty.

Hadec se v Zöblitzu zpracovával už ve středověku

Záznamy o tom, kdy lidé v Zöblitzu začali hadec opracovávat, se nedochovaly. Podle místní tradice se jeho zpracování začalo rozvíjet již v 15. století.

Existuje pověst o chlapci jménem Matz Brinnel, který si měl při pasení koz všimnout, že některé nalezené kameny je možné opracovat nožem. Podle této pověsti začal z kamene postupně vyrábět jednoduché předměty a figurky.

Jádro tohoto příběhu může být skutečné. Překvapivě podobný příběh totiž stojí také na počátku moderního zimbabwského sochařství. Joram Mariga, průkopník sochařství v tehdejší Jižní Rhodesii, při své práci zemědělského poradce náhodou objevil lokalitu měkkého mastku a začal z něj vyřezávat první předměty a sošky. Jeho tvorba později inspirovala Franka McEwena, ředitele Rhodesovy národní galerie, k založení Workshop School. Právě kolem této školy se začala formovat první generace moderních sochařů v tehdejší Rhodesii, z nichž se po získání nezávislosti Zimbabwe stali představitelé nového zimbabwského sochařství.

Je pozoruhodné, že v obou příbězích stojí na samotném začátku náhodný objev kamene, který bylo možné jednoduše opracovat. V Zöblitzu to byl hadec, v Zimbabwe mastek. V obou případech se z tohoto zdánlivě obyčejného objevu postupně zrodila dlouhá a významná sochařská tradice.

Historické prameny jsou samozřejmě ohledně tradice zpracování zöblitzkého hadce opatrnější než zapsaná legenda. Ztracená listina z roku 1665, kterou později citoval historik Julius Schmidt, spojuje počátky zpracování hadce s důlním mistrem Christophem Illigenem. Jeho úmrtí je uváděno v roce 1482.

Jisté je, že na počátku 16. století už byl zöblitzký hadec známý i mimo samotný region. V roce 1546 o něm píše známý německý mineralog a učenec Georgius Agricola ve svém díle De natura fossilium. O deset let později jej zmiňuje také italský učenec Gerolamo Cardano. Zöblitzký hadec se tak dostal do písemných záznamů v době, kdy se jeho zpracování v místě stále rozvíjelo.

Z hadce vznikaly nádoby, dózy i umělecké předměty

Zöblitzký hadec se z počátku používal především na výrobu předmětů denní potřeby.

Vznikaly z něj poháry, nádoby, dózy, talíře, svícny, hmoždíře nebo takzvané ohřívací kameny k vyhřívání lůžek. Později se z něj ale začaly vyrábět také reprezentativní předměty pro církevní stavby, šlechtická sídla i panovnické dvory.

Výrobky ze zöblitzkého hadce se tak postupně dostávaly do vzdálených částí Evropy. Některé nádoby byly opatřovány stříbrnými nebo zlatými montážemi. Samotný kámen tak byl často pouze základem pro luxusní předmět, který následně dokončili zlatníci nebo stříbrníci.

Zöblitzký hadec se dostal také do reprezentativních staveb nebo sbírek evropských panovnických rodů. Dodnes SI jej můžeme prohlédnout například v historických budovách v Drážďanech (Hofkirche, Semperoper).

Soustružení hadce bylo zöblitzkou specialitou

Zöblitz se postupně stal skutečným centrem zpracování hadce.

Místní řemeslníci používali při opracování především soustružení. Kámen se upevnil do soustruhu a při jeho otáčení jej řemeslník opracovával různými nástroji. Z měkkého hadce tak bylo možné vytvářet poměrně složité tvary.

Nešlo však pouze o soustružení. Výrobky bylo třeba také řezat, brousit a leštit.

První soustruhy byly velmi jednoduché. Pohyb se zajišťoval například pomocí luku, později šlapáním na pedál podobně jak tomu bylo ještě v minulém století u šicích strojů. Teprve v 19. století začaly ruční a šlapací mechanismy postupně nahrazovat stroje poháněné parou a později elektřinou.

Řemeslo se přitom v Zöblitzu předávalo z generace na generaci. V roce 1665 zde již existoval cech zpracovatelů hadce a kolem poloviny 18. století zažívalo místní řemeslo období velkého rozkvětu. Podle místních historických pramenů tehdy v Zöblitzu působilo kolem 70 mistrů. To už nebyla malá místní řemeslná výroba. Zöblitz byl významným centrem zpracování hadce.

Serpentinstein- und Heimatmuseum v Zöblitzu

Jedním z míst, kde lze historii jeho zpracování poznat velmi názorně, je Serpentinstein- und Heimatmuseum v Zöblitzu. Je zde vystaveno vybavení historické dílna na zpracování hadce, včetně funkčních zařízení a strojů z konce 19. století.

Stadtkirche Zöblitz – kostel zdobený zöblitzkým hadcem

Pokud byste chtěli městečko Zöblitz navštívit, za návštěvu určitě muzea Serpentinstein- und Heimatmuseum určitě stojí také místní evangelický městský kostel, jehož dnešní barokní podoba vznikla v letech 1728–1729. Kromě cenné barokní výzdoby ukrývá také několik krásných dokladů místního řemesla. V kostele se totiž nachází prvky z zöblitzkého hadce – především sloupy po stranách bohatě zdobeného oltáře, oltářní zábradlí a také starší křtitelnice.

Velkou zajímavostí je také zdejší varhany Gottfrieda Silbermanna z roku 1742, které patří k nejcennějším dochovaným nástrojům tohoto významného saského varhanáře. Kostel tak představuje krásné spojení dvou místních tradic – mimořádného hudebního umění a staletého řemesla zpracování hadce. Právě zde je dobře vidět, že zöblitzký hadec nebyl pouze kamenem pro výrobu nádob a dekorativních předmětů, ale stal se také součástí významné architektury a sakrálního umění.

Co mají společného Zöblitz a Mnichovské hadce?

V našem dřívějším článku o Mnichovských hadcích jsme psali o brusírnách, které v 19. století fungovaly u Mnichovského potoka ve Slavkovském lese. Z místního hadce se zde vyráběly vázy, poháry, popelníky, desky či kříže.

První brusírna zde byla postavena v roce 1833. Její zařízení poháněla voda z Mnichovského potoka. Později zde vznikla další brusírna a zpracování hadce v okolí pokračovalo až do roku 1905.

Zöblitz je přitom od Mnichovských hadců vzdušnou čarou vzdálen jen několik desítek kilometrů.

A Zöblitz měl něco, co muselo řemeslníkům v Čechách chybět – dlouhou tradici zpracování hadce.

Přenesli zöblitzští mistři své znalosti do brusíren hadce na Chebsku?

Přímý historický doklad, že by některý konkrétní zöblitzký mistr nebo brusič odešel do brusíren nedaleko Mnichova na Chebsku (německy Einsiedl), zřejmě neexistuje. Nicméně Zöblitz byl po staletí centrem specializovaného řemesla, které vyžadovalo poměrně specifické znalosti. Řemeslník musel znát vlastnosti kamene, umět vybrat vhodný materiál, vědět, jak jej upnout do stroje, jak jej soustružit, brousit a leštit a jak se vyhnout místům, kde by kámen mohl prasknout. Právě takové znalosti se v minulosti často šířily prostřednictvím řemeslníků – od mistra k tovaryšovi, z dílny do dílny a z jednoho regionu do druhého.

Zöblitz navíc ležel na staré obchodní cestě zvané Antiqua semita Boemorum, která vedla jižním směrem přes Prahu dále do Itálie. Je proto docela dobře možné, že se určité znalosti o opracování hadce šířily mezi německy mluvícími oblastmi Krušnohoří a českými zeměmi. Právě podobným způsobem se ostatně v minulosti šířila řada dalších řemeslných znalostí. Velmi dobře to známe například u sklářů, kde se technologie a výrobní postupy často předávaly prostřednictvím zkušených mistrů putujících mezi jednotlivými hutěmi.

Zöblitz a Mnichovské hadce – dvě historie jednoho kamene

Na příběhu města Zöblitz je krásně vidět, jak může vlastnost jednoho přírodního kamene ovlivnit historii celého města. Zdejší hadec dal po staletí práci horníkům v lomu, soustružníkům, brusičům, zlatníkům i dalším řemeslníkům. Z malého krušnohorského města se díky hadci stalo známé centrum specializovaného řemesla.

A právě to je na historii opracování hadce zajímavé. Stejný kámen se může objevit na úplně různých místech, lidé objeví jeho podobné vlastnosti a postupně kolem něj vzniknou vlastní tradice, řemesla a příběhy.

Hadec se v lomu u města Zöblitz dnes už netěží

Historie zöblitzkého hadce má ještě jednu společnou vlastnost s řadou evropských hadcových lokalit. Těžba zde dnes již neprobíhá. Po staletích těžby byl lom na zöblitzký hadec uzavřen v roce 2012. Tím zanikly i firmy, které místní hadec zpracovávaly.

Zöblitz tak dnes především uchovává vzpomínku na řemeslo, které zde po více než pět století určovalo život města. Jeho připomínkou je mimo jiné místní muzeum s historickou dílnou na zpracování hadce a městský kostel.

Zöblitzer Serpentin se tak stal nejen názvem místního kamene, ale prakticky i synonymem celého řemesla, které se kolem něj v tomto koutě Krušnohoří vytvořilo.

Hadec a sochy ze Zimbabwe

Hadec, ze kterého sochaři v Zimbabwe své sochy nejčastěji tesají, je kámen, který se vyskytuje na mnoha místech ve světě. V různých lokalitách má odlišnou barvu, strukturu i tvrdost. Právě tyto rozdíly dávají kamenným sochám vytesaným z hadce jejich charakter.

Ale hadec není jen kámen pro sochy. Je možné nalézt řadu míst, kde měl hadec v minulosti významnou úlohu. Zöblitz je jedním z nejlepších příkladů. Nejen kvůli samotnému ložisku hadce, ale především kvůli mimořádně dlouhé tradici jeho zpracování.

Přečtěte si také

Pokud vás zajímá hadec jako kámen pro sochy, přečtěte si také naše další články:

– Hadec – kámen pro africké sochy. Základní informace o hadci, jeho vlastnostech a o tom, proč si jej oblíbili sochaři v Zimbabwe.

– Mnichovské hadce v západních Čechách. Příběh rozsáhlé hadcové oblasti ve Slavkovském lese a historických brusíren, kde se místní hadec v 19. století zpracovával.

– Kámen pro sochy – Chrastický hadec. Další česká hadcová lokalita v Jeseníkách a příklad kamene, který se svým vzhledem liší od hadců používaných sochaři v Zimbabwe.

– Mohelenská hadcová step. Jedna z nejznámějších hadcových lokalit na jižní Moravě a zároveň zajímavý příklad toho, jak hadec ovlivňuje krajinu a rostliny.

Přestože různé hadcové lokality jsou od sebe vzdáleny, spojuje je stejná hornina – hadec, kámen, který si lidé po staletí vybírají pro jeho krásu.